Zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ukládá provozovatelům povinnost pojistit vozidla povinným ručením.

Pojištění odpovědnosti z provozu vozidel je povinné pojištění odpovědnosti a jeho základním účelem je zajištění náhrady újmy na zdraví a majetku, způsobené poškozenému provozem vozidla. Toto pojištění v ČR upravuje zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K zákonu byl vydán Ministerstvem financí prováděcí předpis, vyhláška č. 69/2024 Sb.

Povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je oproti dřívější právní úpravě přenesena z vlastníka vozidla na provozovatele vozidla. Za provozovatele se u registrovaných vozidel považuje osoba uvedená jako provozovatel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se tedy vždy týká provozovatele a nikoliv řidiče, který si ho například dočasně půjčil. To platí i v případě krátkodobého používání sdílených koloběžek.

Provoz vozidla znamená jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku – bez ohledu na vlastnosti vozidla, terén, ve kterém je užíváno, nebo na to, zda se vozidlo pohybuje či stojí.

Pojištění odpovědnosti musí být uzavřeno pro všechna motorová vozidla poháněná vlastním pohonem, jejichž:

• maximální konstrukční rychlost přesahuje 25 km/h, nebo
• provozní hmotnost je vyšší než 25 kg a maximální konstrukční rychlost přesahuje 14 km/h, a to včetně přípojných vozidel.

Za vozidlo poháněné výhradně mechanickým pohonem se považuje i moped splňující výše uvedené podmínky, s výjimkou mopedu vybaveného pomocným pohonem, jehož hlavním účelem je pomoc při šlapání. Povinné pojištění se tak nově vztahuje i na elektrické koloběžky, Segwaye či vysokozdvižné vozíky. Vozík pro invalidy, užívaný výlučně osobou se zdravotním postižením, se za vozidlo nepovažuje.

Zákon stanovuje výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, které se týkají například:

• vozidel jiných než registrovaných, která se nacházejí mimo veřejně přístupné místo a byla u nich provedena nezbytná opatření k zabránění jejich provozu,
• vozidel jiných než registrovaných, která jsou provozována pouze v uzavřených nebo jinak veřejnosti nepřístupných prostorech či objektech.

Tato uzavřenost, resp. nepřístupnost veřejnosti, může spočívat buď v existenci fyzické překážky (např. plot, zeď, jiný typ ohrazení), nebo v právním vyloučení veřejnosti (např. označení „zákaz vstupu veřejnosti“). Překážka nemusí být absolutní, ale musí být zjevná, viditelná a logicky znemožňovat volný přístup.

Typickým příkladem výjimky je zahradní traktor používaný výhradně na soukromém pozemku. V okamžiku, kdy vyjede mimo tento pozemek (např. na veřejnou komunikaci), povinnost sjednat pojištění opět vzniká.

Nově definované pojmy „vozidlo“ a „provoz“

V nové právní úpravě se za provoz považuje jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku bez ohledu na to, zda stojí či se pohybuje, a bez ohledu na terén. Navíc zákon posiluje právní ochranu poškozených i tím, že stanoví, že v případě pochybností, v jaké funkci bylo vozidlo použito, se má za to, že bylo použito jako dopravní prostředek, aby náhrada poškozenému byla poskytnuta z povinného ručení. Nadále ale platí, že případná škoda se nebude platit z povinného ručení v případě, kdy vozidlo sloužilo v době nehody jako pracovní stroj.

Uzavřené prostory

Zákon uvádí příkladný výčet typických veřejných prostranství, z něhož lze dovodit, že jde o otevřený prostor, zpravidla pod širým nebem, a nikoliv o vnitřek stavby, dopravního prostředku apod. Veřejné prostranství nelze z právního hlediska zaměňovat s fyzicky uzavřeným, avšak veřejnosti přístupným místem (např. knihovnami, galeriemi, hromadnými dopravními prostředky apod.). Zastřešujícím pojmem pro otevřená i uzavřená veřejně přístupná místa je pojem „veřejný prostor“, užívaný i v zahraniční literatuře. Uzavřeným prostorem tedy může být areál firmy, který je jasně nepřístupný veřejnosti, například oplocený, se zavřenou vjezdovou bránou a označený značkou „zákaz vstupu veřejnosti“, přičemž vstup do areálu je možný pouze po předchozí domluvě a na povolení vrátnice. V kontrastu s tím jsou pak vnitřní prostory skladu, kde bývají vrata otevřená a chybí jakékoli zákazové označení – v takovém případě se už nejedná o uzavřený prostor, protože veřejnosti není vstup fyzicky znemožněn.

VEŘEJNĚ NEPŘÍSTUPNÉ ÚČELOVÉ KOMUNIKACE PODLE § 7 ODST. 2 ZÁKONA Č. 13/1997 SB.

Pro veřejně nepřístupné účelové komunikace je naopak zásadním určovacím znakem poloha v uzavřeném prostoru nebo objektu a současně skutečnost, že slouží zejména potřebám vlastníka nebo provozovatele tohoto uzavřeného prostoru či objektu.

ČINNOST PRACOVNÍHO STROJE VS. PROVOZ VOZIDLA

Hranice mezi tím, kde končí provoz vozidla a začíná činnost pracovního stroje je tenká a zároveň se tyto dvě činnosti navzájem prolínají, ale obecně platí, že pokud je manipulováno na jednom místě s nákladem, jedná se o činnost pracovního stroje, pokud dojde k přejíždění, jde už o používání stroje jako dopravního prostředku. Například v situaci, kdy řidič s vozíkem jede vyzvednout paletu, kterou plánuje naložit, jedná se o provoz dopravního prostředku, zatímco v situaci, kdy paletu již nakládá do vozidla, jde o činnost pracovního stroje. Pokud však dojde k vyjetí vozíku na veřejnou komunikaci, jedná se o provoz dopravního prostředku vždy.